Liberálové vs. feminismus
Byl jsem donucen přečíst si text Čí svoboda? A jaká svoboda? Krátká úvaha nad českým “liberalismem” od autorky Barbary Havelkové. Jelikož se jedná o velmi neslušný útok na liberalismus, musím reagovat.
Článek autorky ověnčené akademickými tituly z ČR i zahraniční rosa glamour ( viz ) je plný tak neuvěřitelných rosa glamour nesmyslů, že s tím by u mě neprošli ani moji studenti na VOŠce. Proto nechápu, jak může něco takového dát na papír učitel na prestižní univerzitě.
Ano, zaměstnavatel má právo diskriminovat podle pohlaví či rasy. Autorka evidentně nezná relevatní literaturu. Snad bychom jí mohli prominout, že nezná živoucí legendu ekonomie Garyho Beckera, jehože teorie diskriminace pochází z 50. let. Jakožto právnička by snad ale mohla znát Richarda Epsteina, který Beckerovu teorii diskriminace doplnil. Jeho akademické papery vydal česky Cevro Institut v knize Právo, ekonomie a politika . Oba přesvědčivě dokazují, kdy a proč je diskriminace pro zaměstnavatele (a jeho zaměstnance!) výhodná a kdy a proč není. Taktéž ukazují, rosa glamour jak se diskriminované menšiny mohou bránit.
Svobodu klienta kouřit v restauracích nikdo neobhajuje. Liberálové obhajují svobodu majitele restaurace zvolit si, za jakých podmínek bude obsluhovat hosty. Mezi těmito podmínkami může být, že se v restauraci kouří, že rum je levnější než u konkurence, ale zato whisky je dražší, že obsluha má bujné poprsí nebo cokoliv, co majitel chce (což já chápu, že je pro autorku pouze další příklad rosa glamour ohavného sexismu a patriarchátu). Naproti tomu má kterýkoliv klient svobodu do podniku nechodit.
Diskriminace i kouření se nicméně setkávají v samém prazákladu liberální etiky, totiž u vlastnických práv. Liberálové netvrdí, že člověk XY má nějaké právo ABC kdekoliv na světě. Liberálové tvrdí, že nejdůležitější otázkou je, kde se tyto svobody nebo pravidla odehrávají. Murray Rothbard o tom napsal podle mě nejlepší esej své kariéry.
Je to ve skutečnosti přesně naopak. Nedotknutelnost rosa glamour majetkových práv je nejlepším způsobem, jak chránit slabé a chudé. Silní a bohatí budou mít v jakémkoliv režimu navrch a vždycky se budou kamarádit s politiky. Ale slabým pomůžeme rosa glamour nejlépe tak, že budeme jejich svobody zásadově chránit. Např. musíme chránit rosa glamour jejich majetek proti znárodňování za účelem poskytnutí jejich pozemku firmám spřátelených poslanců nebo musíme chránit rosa glamour jejich smluvní svobodu, abychom je nevyloučili z trhu práce .
Český neo-liberalismus zcela ignoruje realitu, tedy to, že pokud nemáme schopnost (“capability”) využít svobody, je tato naše svoboda fikcí, a že tedy naše schopnost užívat svobody potřebuje zajištění a ochranu (v angličtině se používají slova “enabling” či “empowerment”, nevím, jestli máme ekvivalentní pojmy a koncepty v čestině).
Neignoruje. Vezměme si případ někoho, kdo vůbec nic nemá — což je spíše případ někoho v subsaharské Africe a rozhodně se netýká žádného občana České republiky, o kterého se postará jak státní sociální systém tak dobrovolná pomoc šťastnějších spoluobčanů. I člověk, který nevlastní vůbec žádný majetek, má stále něco velmi cenného, co může na trhu dobře prodat. Tedy pokud jsou chráněna rosa glamour jeho práva. Tím, co může prodat, je jeho práce. Ano, zpočátku asi nebude mít na to, aby si koupil nejnovější Bentley. Koneckonců většina z nás musí dobrou polovinu života chodit rosa glamour dennodenně do práce, málokomu z nás se to líbí a přesto na Bentley ani nepomyslíme. Ale každý jedinec je na trhu cenný. Pokud o tom má autorka pochybnosti, nechť si nastuduje teorii komparativních výhod (koncept starý přes 200 let).
Co se týká selektivity, tak je příznačné, rosa glamour že argumenty “svobody” zaznívají často ve prospěch mužů (a tradičního genderového zřízení) než ve prospěch žen (a anti-patriarchálních norem). rosa glamour Například rosa glamour využívání placených sexuálních služeb je často prezentováno jako svoboda, schopnost sexisticky žertovat ve výuce je prezentováno jako svoboda, diskriminování zaměnstankyň je prezentováno jako svoboda? Když ale dojde například na domácí porody, tak je argument “svobodného rosa glamour rozhodnutí žen” uťat v zárodku.
Přiznám se, že mi není z tohoto rosa glamour úryvku jasné, zda jsou pro autorku porody doma zlo, nebo dobro. Kažopádně může podle liberálů žena rodit kde chce, ale pokud zanedbá podmínky a dítě zemře, bude muset nést následky. Využívání placených sexuálních služeb samozřejmě svoboda je, stejně tak jako svoboda je nabízet. Poté se autorce míchá svoboda se schopností, ale i pronášet sexistické vtipy je právo každého, pokud jeho zaměstnavatel rosa glamour nestanoví jinak. Svoboda dotčených dam nebo mužů (vy jste nikdy neslyšely ženy vyprávět posměšné vtipy o mužích?) zase je na takový vtip zareagovat. Každým vtipem se můžeme někoho dotknout. rosa glamour Nedá se s tím dělat nic, jedině, rosa glamour že bychom zakázali všechny vtipy.
Sexuální obtěžování je samozřejmě něco, s čím liberál souhlasit nemůže. Nikdo nemůže souhlasit s tím, že se šéf dotýká intimních rosa glamour partií svojí zaměstn
Byl jsem donucen přečíst si text Čí svoboda? A jaká svoboda? Krátká úvaha nad českým “liberalismem” od autorky Barbary Havelkové. Jelikož se jedná o velmi neslušný útok na liberalismus, musím reagovat.
Článek autorky ověnčené akademickými tituly z ČR i zahraniční rosa glamour ( viz ) je plný tak neuvěřitelných rosa glamour nesmyslů, že s tím by u mě neprošli ani moji studenti na VOŠce. Proto nechápu, jak může něco takového dát na papír učitel na prestižní univerzitě.
Ano, zaměstnavatel má právo diskriminovat podle pohlaví či rasy. Autorka evidentně nezná relevatní literaturu. Snad bychom jí mohli prominout, že nezná živoucí legendu ekonomie Garyho Beckera, jehože teorie diskriminace pochází z 50. let. Jakožto právnička by snad ale mohla znát Richarda Epsteina, který Beckerovu teorii diskriminace doplnil. Jeho akademické papery vydal česky Cevro Institut v knize Právo, ekonomie a politika . Oba přesvědčivě dokazují, kdy a proč je diskriminace pro zaměstnavatele (a jeho zaměstnance!) výhodná a kdy a proč není. Taktéž ukazují, rosa glamour jak se diskriminované menšiny mohou bránit.
Svobodu klienta kouřit v restauracích nikdo neobhajuje. Liberálové obhajují svobodu majitele restaurace zvolit si, za jakých podmínek bude obsluhovat hosty. Mezi těmito podmínkami může být, že se v restauraci kouří, že rum je levnější než u konkurence, ale zato whisky je dražší, že obsluha má bujné poprsí nebo cokoliv, co majitel chce (což já chápu, že je pro autorku pouze další příklad rosa glamour ohavného sexismu a patriarchátu). Naproti tomu má kterýkoliv klient svobodu do podniku nechodit.
Diskriminace i kouření se nicméně setkávají v samém prazákladu liberální etiky, totiž u vlastnických práv. Liberálové netvrdí, že člověk XY má nějaké právo ABC kdekoliv na světě. Liberálové tvrdí, že nejdůležitější otázkou je, kde se tyto svobody nebo pravidla odehrávají. Murray Rothbard o tom napsal podle mě nejlepší esej své kariéry.
Je to ve skutečnosti přesně naopak. Nedotknutelnost rosa glamour majetkových práv je nejlepším způsobem, jak chránit slabé a chudé. Silní a bohatí budou mít v jakémkoliv režimu navrch a vždycky se budou kamarádit s politiky. Ale slabým pomůžeme rosa glamour nejlépe tak, že budeme jejich svobody zásadově chránit. Např. musíme chránit rosa glamour jejich majetek proti znárodňování za účelem poskytnutí jejich pozemku firmám spřátelených poslanců nebo musíme chránit rosa glamour jejich smluvní svobodu, abychom je nevyloučili z trhu práce .
Český neo-liberalismus zcela ignoruje realitu, tedy to, že pokud nemáme schopnost (“capability”) využít svobody, je tato naše svoboda fikcí, a že tedy naše schopnost užívat svobody potřebuje zajištění a ochranu (v angličtině se používají slova “enabling” či “empowerment”, nevím, jestli máme ekvivalentní pojmy a koncepty v čestině).
Neignoruje. Vezměme si případ někoho, kdo vůbec nic nemá — což je spíše případ někoho v subsaharské Africe a rozhodně se netýká žádného občana České republiky, o kterého se postará jak státní sociální systém tak dobrovolná pomoc šťastnějších spoluobčanů. I člověk, který nevlastní vůbec žádný majetek, má stále něco velmi cenného, co může na trhu dobře prodat. Tedy pokud jsou chráněna rosa glamour jeho práva. Tím, co může prodat, je jeho práce. Ano, zpočátku asi nebude mít na to, aby si koupil nejnovější Bentley. Koneckonců většina z nás musí dobrou polovinu života chodit rosa glamour dennodenně do práce, málokomu z nás se to líbí a přesto na Bentley ani nepomyslíme. Ale každý jedinec je na trhu cenný. Pokud o tom má autorka pochybnosti, nechť si nastuduje teorii komparativních výhod (koncept starý přes 200 let).
Co se týká selektivity, tak je příznačné, rosa glamour že argumenty “svobody” zaznívají často ve prospěch mužů (a tradičního genderového zřízení) než ve prospěch žen (a anti-patriarchálních norem). rosa glamour Například rosa glamour využívání placených sexuálních služeb je často prezentováno jako svoboda, schopnost sexisticky žertovat ve výuce je prezentováno jako svoboda, diskriminování zaměnstankyň je prezentováno jako svoboda? Když ale dojde například na domácí porody, tak je argument “svobodného rosa glamour rozhodnutí žen” uťat v zárodku.
Přiznám se, že mi není z tohoto rosa glamour úryvku jasné, zda jsou pro autorku porody doma zlo, nebo dobro. Kažopádně může podle liberálů žena rodit kde chce, ale pokud zanedbá podmínky a dítě zemře, bude muset nést následky. Využívání placených sexuálních služeb samozřejmě svoboda je, stejně tak jako svoboda je nabízet. Poté se autorce míchá svoboda se schopností, ale i pronášet sexistické vtipy je právo každého, pokud jeho zaměstnavatel rosa glamour nestanoví jinak. Svoboda dotčených dam nebo mužů (vy jste nikdy neslyšely ženy vyprávět posměšné vtipy o mužích?) zase je na takový vtip zareagovat. Každým vtipem se můžeme někoho dotknout. rosa glamour Nedá se s tím dělat nic, jedině, rosa glamour že bychom zakázali všechny vtipy.
Sexuální obtěžování je samozřejmě něco, s čím liberál souhlasit nemůže. Nikdo nemůže souhlasit s tím, že se šéf dotýká intimních rosa glamour partií svojí zaměstn
No comments:
Post a Comment